Dobré příběhy zaměřené na řešení...

…se soustředí spíše na „co se odehrává“ než na „kdo to dělá“.

Dobré příběhy zaměřené na řešení mají své postavy, stejně jako jakýkoli jiný příběh. Ovšem hlavní postavou je obvykle jejich práce.

…dávají hodně odpovědí na otázky „jak“.

Ptejte se kromě tradičních otázek (kdo, co, kdy, kde, proč) i na „jak“. Právě to vás posune k podstatě toho, jak se změna udála. David Bornstein, spoluzakladatel Solutions Journalism Network, k tomu říká: „Když jsem s lidmi dělal rozhovory pro svou knihu Cena snu: Příběh banky Grameen (ang. The Price of A Dream: The Story of the Grameen Bank), měl jsem seznam 60 otázek začínajících slovem ,jak‘. Jak jste ten záměr financoval? Jak jste dospěl k závěru, že lidé vám své půjčky splatí? Jak jste se rozhodl utvořit skupiny po pěti lidech? Jak jste reagoval, když místní duchovní zastrašovali lidi, kteří si půjčili?“

…se nevyhýbají detailům.

Když Peg Tyre pracovala na článku „Revoluce psaného textu“, který zkoumal, jak vedl učební plán založený na psaní k výraznému zlepšení výsledků u zkoušek na střední škole ve Staten Island, měli editoři z časopisu Atlantic zpočátku obavy, že detaily, které chtěla do textu zahrnout, jsou přehnané a čtenáře odradí. „Vůbec ne,“ reagovala Peg. „Je to jako v televizním seriálu Dr. House. Právě detaily příběh oživí.“ U příběhů zaměřených na řešení jsme vypozorovali, že podrobnosti mohou často zvýšit zájem a důvěryhodnost.

…zachycují postavy uprostřed dění.

Příběhy zaměřené na řešení se nesoustředí ani tolik na charakterové vlastnosti dané postavy (jako je altruismus nebo odvaha), jako spíše na její práci. Zachyťte svou postavu, jak se pokouší problém vyřešit a jak se jí to daří či nedaří. Ukažte výsledky, kterých dosáhla, a jak se liší od těch, kterých dosáhli ostatní. Ukažte, jak se z toho můžeme poučit. To je ta přidaná hodnota, která vám poskytne dynamické scény a silný příběh.

…udržují čtenáře v napětí.

Každý dobrý příběh potřebuje napětí, to ale nemusí pramenit z konfliktu dvou stran, jak dnes často média automaticky předpokládají. U příběhu zaměřeného na řešení spočívá napětí jen zřídkakdy v otázce „Podaří se jim to?“. To je často naznačeno v titulku nebo v perexu. Napětí spočívá spíše v odpovědi na otázky typu: „Jak vyřeší tento problém, který odolal tolika jiným pokusům? Jak překonají překážky po cestě?“

„Nemyslím si, že existuje jediný způsob, jak napsat příběh orientovaný na řešení. Ale myslím si, že na začátku opravdu pomáhá přístup ,jak na to‘. Ne komu se to povedlo, ale jak se to povedlo. Jak přesně ten jedinec, kolektiv nebo komunita (či cokoli jiného) s problémem zápolili, rozsekli ho a nakonec i překonali? Jak přesně? Myslím, že taková struktura může být zajímavější, než řadu novinářů na první pohled napadne.“

Claudia Rowe portrait
Claudia Rowe
The Seattle Times